ALFA-RADON; RNDr. Tomáš Rössler, Ph.D.; Olomouc
měření radonu na pozemcích a v objektech
Ochrana proti radonu
Aktualizováno: 22.03.2012

Počet přístupů:
57506

© ALFA-RADON, 2007

Typ ochrany proti radonu závisí na tom, jaký nástroj Radonový program České Republiky (RP ČR) je uplatněn. Jedná se o vyhledávací průzkum ve starší zástavbě s cílem nalézt a ozdravit starší objekty s vyšší koncentrací radonu v ovzduší na jedné straně. Na straně druhé je pak státní regulace ochrany proti radonu pomocí preventivních ochranných opatření u nových staveb, přístaveb a rekonstrukcí v rámci stavebního řízení. Každý investor a projektant má povinnost řešit ochranné opatření proti radonu tak, aby vnitřní ovzduší v nově postaveném či zrekonstruovaném objektu zcela vyhovovalo stanoveným požadavkům. Většinou jsou náklady na takové ochranné opatření ve srovnání s celkovými náklady výstavby v rozumných mezích. Navíc jejich provedení je poměrně jednoduché a v mnoha případech je lze provádět i svépomocí. Provádění opatření proti radonu v prvním případě, tedy v objektech, které jsou obývané nebo užívané, a ve kterých nejsou plánovány žádné stavební práce, jsou podstatně komplikovanější a nákladnější. Proto je současně při splnění určitých podmínek na ozdravná opatření v takových bytech a rodinných domcích státem poskytován příspěvek.

1. OPATŘENÍ PROTI RADONU U NOVÝCH STAVEB

Postup ochrany nových staveb se řídí následujícím schématem
stanovení radonového indexu pozemku (viz. sekce O radonu » Měření)
výběr vhodných preventivních opatření (na základě výsledků měření)
návrh preventivních opatření (dle normy ČSN 730601)
kvalitní a důsledné provedení navržených opatření
kontrola účinků opatření měřením radonu ve vnitřním ovzduší dokončeného objektu

Jak je popsáno v sekci O radonu » Fyzika radonu (základy), hlavními zdroji radonu ve vnitřním ovzduší objektu jsou použité stavební materiály, dodávaná voda a podloží. Díky RP ČR se první dva zdroje radonu podařilo eliminovat. Legislativa předepisuje výrobcům materiálů i dodavatelům vody poměrně přísné směrné a limitní hodnoty, které musí pravidelně kontrolovat a jejich splnění dokladovat. Jediným problémem mohou být pouze jednorázová samovýroba stavebního materiálu (zvláště z rizikových surovin jako jsou různé druhy popílků, škváry apod.) a individuální zdroje vody (vlastní studny apod.).

Obecně platí, že všechny opatření proti radonu jsou založena na dvou základních principech: na přerušení transportu radonu mezi podložím a vnitřním ovzduším nebo na odstranění (popř. pouze snížení) zdroje radonu. Druhý princip se vlastně uplatňuje při eliminaci radonu ze stavebního materiálu a vody. Při ochraně proti radonu z podloží se neuplatňuje. První princip je dále dělen na tzv. pasivní a aktivní opatření.

Aktivní opatření jsou založena na přímé úpravě podloží (např. odvětrání radonu z podloží, vytvoření podtlaku v podloží vzhledem k interiéru stavby) nebo na úpravě vnitřního vzduchu (odvětrání radonu z vnitřního ovzduší, vytvoření mírného přetlaku v kontaktních podlažích, apod.). Aktivní opatření jsou obecně nevýhodná zejména vzhledem k nutnosti pravidelné údržby, vysokým provozním nákladům a omezené životnosti některých aktivních prvků . Proto se při nové výstavbě využívají ojediněle, jejich význam spočívá zvláště při ozdravování starších objektů (viz. dále).

Mezi pasivní opatření patří zejména plynotěsné provedení konstrukce v kontaktu s podložím (protiradonové izolace – viz. následující) nebo vytvoření ventilační vrstvy v kontaktní konstrukci (odvětrávaní podloží – viz. následující). Výhodou těchto opatření je dlouhá životnost, žádná údržba ani jiné provozní náklady.

Jak již bylo řečeno, hlavním a de facto jediným zdrojem radonu ve vnitřním ovzduší stavby je její podloží. Navrhování preventivních opatření musí tedy vycházet z podrobného radonového průzkumu pozemku. Stanovení radonového indexu pozemku přímým měřením na místě je základním a nezbytným předpokladem pro optimalizaci ochrany proti radonu. Bez znalosti hodnoty aktivity radonu a plynopropustnosti zeminy v podloží budoucí stavby nelze navrhnout ochranu tak, aby nedošlo k podhodnocení nebo nadhodnocení celé situace. Je nutno podotknout, že odhad situace vycházející např. z radonové mapy, jak tomu v minulosti často docházelo, prostředky na měření neušetří. V případě nadhodnocení situace v tom smyslu, že je riziko na pozemku považováno za vyšší než ve skutečnosti, dochází ke zbytečným nákladům na preventivní opatření. V opačném případě pak jsou opatření sice provedena, ale jsou nedostatečná a k cílenému efektu ozdravení vnitřního ovzduší stavby nedochází. Mapové podklady slouží k jiným účelům a situaci na konkrétním pozemku postihnout nemohou. Při podrobném průzkumu se totiž často díky rozdílným geologickým poměrům setkáváme s rozdílným radonovým indexem i u přímo sousedících pozemků.

Měřením je daný pozemek zařazen do kategorie nízkého, středního či vysokého radonového indexu. Z dosud provedených měření na území ČR vyplývá, že významná část pozemků spadá do kategorie nízkého radonového indexu (zhruba 40 – 45 %). To znamená, že k řešení ochrany proti radonu u tohoto podílu pozemků postačí právě radonový průzkum. Pokud je totiž výsledkem měření kategorie nízkého radonového indexu, nejsou jakékoliv další opatření nutná. Mezní hodnota nízkého radonového indexu je poměrně přísně zvolena tak, aby dostatečnou ochranu vytvořila běžně navrhovaná hydroizolace.

V případě středního rizika je dostatečným protiradonovým opatřením provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou s protiradonovou izolací (viz. dále), která plní také funkci hydroizolace. Podle naměřené hodnoty aktivity radonu, resp. radonového potenciálu podloží, je volen typ izolace, jeho tloušťka nebo počet vrstev. Stejně tak je možné jako jediné opatření proti radonu použít fólii pro vysoké radonové riziko, pokud koncentrace radonu v podloží nepřesahuje dvojnásobek koncentrace, která tvoří hranici mezi středním a vysokým radonovým potenciálem. Pokud je pozemek charakterizován ještě vyšší hodnotou radonového potenciálu, izolace nepostačuje a musí být doplněna buď o odvětrávací drenážní systém pod objektem nebo odvětrávanou vzduchovou mezeru pod izolací (viz. dále).

1a) Izolace proti radonu

Izolace proti radonu je základním konstrukčním prvkem každého protiradonového opatření v nové výstavě. Její výhodou je nízká pořizovací cena a dlouhá životnost. Navíc plní současně také funkci hydroizolace. Principem ochrany je zamezení (nebo spíše značné omezení) prostupu radonu (obecně půdního plynu) mezi podložím a vnitřním ovzduším stavby vložením izolační vrstvy s vhodným difúzním odporem proti pronikání radonu do konstrukcí stavby v kontaktu s podložím. Protiradonová izolace musí být položena spojitě v celé ploše kontaktní konstrukce, tedy i pod stěnami (viz. obrázek)

Za protiradonovou izolaci je považována každá hydroizolace, splňující požadavky normy ČSN 730600, která navíc splňuje následující: musí mít změřený součinitel difúze radonu, vhodnou tažnost a trvanlivost. První podmínka (znalost součinitele difúze) je důležitá při návrhu opatření proti radonu pro výpočet potřebné tloušťky izolace v závislosti na typu objektu a radonovém indexu pozemku. Požadavek vhodné tažnosti materiálu je důležitý z hlediska přenosu mezní deformace spodní stavby. Izolace musí zůstat i při mezním namáhání celistvá a neporušená. Třetí podmínkou je trvanlivost, která musí odpovídat předpokládané životnosti stavby. Celá izolace je totiž po zabudování nepřístupná a tedy jen velmi ztěží opravitelná. Jakékoliv porušení těsnosti v izolaci (ať už způsobené namáháním nebo stárnutím) zhorší ochranu celého objektu proti radonu.

V této souvislosti je nutné zdůraznit nutnost kvality provedení preventivních protiradonových opatření. Problémy s radonem v nových stavbách totiž většinou nesouvisí s kvalitou vlastního izolačního materiálu (dostupné izolace jsou vesměs velmi kvalitní), ale např. s jeho místním porušením (neopravené protržení izolace), se špatně utěsněným prostupem instalačního vedení přes izolaci (odpady, voda, elektřina, plyn, apod.) nebo s nevhodně provedením spojem izolace (napojení izolačních pásů mezi sebou nebo napojení vodorovné a svislé izolace).

Jako protiradonové izolace lze použít následující materiály:

asfaltové pásy
Výhoda asfaltových pásů je skutečnost, že je lze plnoplošně natavovat k podkladu a je tak vyloučena existence vzduchové mezery mezi izolací a stavební konstrukcí, kde by se mohl šířit radon. Další podstatnou výhodou je jednoduchá instalace, která nabízí možnost realizace izolace svépomocí. Často se využívají pásy s vložkami z minerálních, skleněných nebo syntetických vláken, eventuálně pásy na bázi modifikovaných asfaltů. Oblíbené zejména pro nízkou pořizovací cenu jsou také pásy s vložkou kovovou, u kterých je však limitující ohebnost a průtažnost fólie.

fóliové systémy
Největší výhodou ve srovnání s asfaltovými pásy jsou zcela vyhohující mechanické vlastnosti, zejména velká tažnost, dlouhá životnost, a také možnost zpracování za relativně nepříznivých podmínek. Protože výsledné vlastnosti celé izolace podstatně závisí na kvalitě a těsnosti spojů a prostupů, je nevýhodou poměrně složitá a technologicka náročná instalace této izolace. Nejčastěji jsou využívány materiály na bázi polyvinylchloridu (fólie z měkčeného PVC) a polyetylénu (fólie z vysokohustotního polyetylénu HDPE, resp. z nízkohustotního polyetylénu LDPE).

stěrkové izolace
Výhodou je možnost utěsnit a tvarovat i velmi složité detaily a prostupy. Nevýhodou je naopak poměrně velká pracnost a složité zajištění požadované tloušťky stěrky. Velké nároky jsou také kladeny na úpravu povrchu, na který se má stěrka aplikovat. Výsledná kvalita a těsnost je tak velmi závislá na dodržení kázně a technologických postupů.

Z výše uvedených požadavků je zřejmé, že protiradonová izolace sama o sobě plní často také funkci izolace proti zemní vlhkosti. Z těchto důvodů jsou vícenáklady vyvolané ochranou proti radonu čast ozcela minimální. Ochrana nových staveb proti radonu z podloží vychází z předpokladu, že prevence je vždy podstatně levnější než nákladná ozdravná opatření v hotových objektech (viz. Opatření proti radonu ve stávajících budovách). Více informací o možnostech protiradonových izolací lze nalézt v příručce „Izolace proti radonu“, kterou lze stáhnout zde nebo v odkazech na konci této sekce.

1b) Odvětrávání podloží

Jak již bylo řečeno, při velmi vysoké hodnotě radonového indexu je nutné protiradonovou izolaci doplnit nějakou další konstrukcí. Izolace totiž pouze omezuje difúzi radonu z podloží do vnitřního ovzduší, při nižších koncentracích v podloží splňuje výsledná koncentrace radonu uvnitř objektu směrné hodnoty, při extrémních hodnotách radonového indexu však již limity překračuje. Používaným doplňkem izolace je v těchto případech odvětrávácí drenážní systém pod objektem nebo odvětrávaná vzduchová mezera pod izolací.

Úkolem drenážních systémů je snížit koncentraci radonu pod základovou deskou nebo vytvořit podtlak v podloží vůči tlaku vzduchu v interiéru. Drenážní systém je tvořen soustavou perforovaných drenážních trubek (plastových, keramických, kameninových atd.), které se kladou do vrstvy štěrku pod základovou desku (viz. obrázek). Pro zvýšení účinnosti se doporučuje odvětrávat drenážní systém svislým odvětrávacím potrubím, s vyústěním nad střechou. Drenážní systémy mohou být pasivní (tlaku je dosaženo na základě teplotního rozdílu na koncích svislé odvětrávací trubky a na základě tlaku větru) nebo aktivní (tlaku je dosaženo pomocí ventilátoru ve svislé odvětrávací trubce).

Úkolem odvětrávané vzduchové mezery je snížit koncentrací radonu pod protiradonovou izolací nebo pod ní vytvořit podtlak vzhledem k tlaku v interiéru (viz. obrázek). Pro vytvoření mezery se nejčastěji používají plastové profilované fólie (např. Platon, Delta, Tefond, Penefol-Lithoplast). Tyto fólie vytvářejí jak vzduchovou mezeru, tak protiradonovou izolaci nad ní. Větší účinnosti a spolehlivosti se opět dosáhne odvětráváním vzduchové mezery svislým potrubím nad střechu objektu. V tomto případě je doporučeno přímo použít ventilátoru pro vytvoření a udržení podtlaku.

Závěrem je nutné poznamenat, že tyto preventivní opatření jsou nákladnější, ovšem vzhledem k vysoké koncentraci radonu v podloží jsou nezbytná. Na druhou stranu se k takovým opatřením musí přistoupit pouze v malém procentu staveb. Ve většině případů (odhadem zhruba 40 – 45%) je stavba umisťována na pozemek v kategorii nízkého radonového indexu, kdy jako ochana proti radonu slouží klasická hydroizolace. Zbytek pozemků patří do kategorie středního nebo spodní oblasti vysokého rizika, kde postačí chránit objekt pouze vhodně navrženou protiradonovou izolací, která pak zároveň slouží jako hydroizolace.

2. OPATŘENÍ PROTI RADONU VE STÁVAJÍCÍCH BUDOVÁCH

Podkladem pro projekt protiradonových opatření u stávajících staveb je výsledek podrobné radonové diagnostiky objektu, která zjišťuje druh, polohu a vydatnost zdroje radonu a cesty jeho šíření objektem. Dále se musí zohlednit celkový stav objektu, dispoziční řešení (poloha obytných místností ve vztahu k podloží), těsnost obvodového pláště, systém větrání atd. Největší pozornost by měla být věnována stavu kontaktních konstrukcí. Důsledný a kvalitní stavebně technický průzkum objektu ve vztahu k výsledkům radonové diagnostiky může v konečném důsledku ušetřit značné množství finančních prostředků.

Státní dotaci na protiradonové opatření u stávajících staveb nelze chápat jako prostředky ke zlepšení stavebně technického stavu objektu, i když se v praxi s takovýmto přístupem často setkáváme. Prvotně se proto vybírají pouze takové druhy protiradonových opatření, které si vynucují minimální zásah do objektu a nevyžadují tak další stavební činnosti. Jedině tak mohou investoři počítat s tím, že jim státní příspěvek může pokrýt převážnou část nákladů spojených s realizací opatření. Investoři, kteří se nespokojí s pouhým odstraněním radonu a budou požadovat i zlepšení stávajícího stavu konstrukcí, musí počítat s tím, že takováto vylepšení si budou hradit z vlastních prostředků.

2a) Radon z podloží

Jak již bylo řečeno, obecně jsou opatření ve stávajících objektech nákladnější a složitější než v objektech nových. Pokud je však koncentrace radonu ve vnitřním ovzduší stávajícího objektu pouze mírně zvýšená nebo pokud jsou obytné místnosti od podloží odděleny sklepem, existuje celá řada jednoduchých a levných svépomocně realizovatelných opatření. Tyto opatření spočívají v utěsnění vstupních cest radonu do objektu a ve zvýšení výměny vnitřního vzduchu. Konkrétní opatření jsou velmi přehledně popsána v příručce „Opatření proti radonu ve stávajících budovách“, kterou lze stáhnout zde nebo v odkazech na konci této sekce. Za mírně zvýšenou koncentraci radonu se považuje hodnota ekvivalentní objemové aktivity radonu EOAR < 300 Bq/m3. Pokud koncentrace radonu ve vnitřním ovzduší objektu výrazně převyšuje tuto hodnotu, je nutné přistoupit k jiným, vesměs nákladnějším a složitějším opatřením.

Velmi efektivním a účinným opatřením může v řadě případů být aktivní odvětrání radonu z podloží pod objektem pomocí několika odsávacích míst umístěných tak, aby byl umožněn pohyb vzduchu pod celým půdorysem objektu. Není-li možné provést otvor do podlahy zevnitř, lze prostor pod podlahou odvětrávat i zvenčí prostřednictvím prostupu základovým pasem. Půdní vzduch se odsává téměř vždy nuceně pomocí ventilátoru. Podmínkou účinnosti je zajištění těsnosti podlahové konstrukce spočívající na podloží. Dále toto opatření vyžaduje vysoce nebo středně propustné podloží nebo alespoň přítomnost propustné drenážní vrstvy pod objektem. Vzhledem k nízkým pořizovacím nákladům, velké účinnosti a možnosti rychlé realizace je toto opatření poměrně rozšířené a upřednostňované.

Další opatření spočívá ve výměně podlahových konstrukcí. Protože se jedná o velmi drahé opatření, je vhodné pouze u těch stávajících objektů, v jejichž kontaktních podlažích se nachází obytné místnosti a podlahy jsou ve velmi špatném stavu a netěsní (např. dřevěné podlahy nebo suché dlažby přímo na podloží). Navíc je realizace časově náročná. Uplatnění ale naleznou v případech, kdy je třeba provést kombinaci těsné podlahy s drenážním systémem nebo s odvětrávanými vzduchovými mezerami, tedy pokud je třeba řešit i vlhkostní poměry nebo podloží je charakterizováno vysokým radonovým indexem nebo EOAR uvnitř objektu je vyšší než 1000 Bq/m3.

Ke snížení interiérové koncentrace lze použít také nucené ventilace vnitřního vzduchu. Podmínkou je poměrně kvalitní a těsná kontaktní konstrukce stavby. Jedná se o efektivní, ale poměrně nákladné opatření co se týče pořízení i provozu. Návrh a dodávku ventilačních zařízení provádějí specializované firmy. Ventilační zařízení by mělo být vybaveno rekuperací tepla a filtrem vnějšího vzduchu. Větrací systémy mohou být navrženy centrálně pro celý objekt, nebo pro jeho části. Výhoda tohoto uspořádání spočívá v tom, že vzduchotechnická jednotka neobtěžuje uživatele hlukem, protože je umístěna buď na střeše nebo v suterénu objektu. Naopak nevýhodou je přítomnost jen velmi obtížně čistitelných vzduchovodů, které musí být navíc vhodně architektonicky zakomponovány do interiéru.

Jako velmi perspektivní se v poslední jeví instalace samostatných vzduchotechnických jednotek do každé místnosti. Podstatnou výhodou je odstranění hygienicky problematického vzduchotechnického potrubí a možnost optimálního přizpůsobení výkonu jednotky potřebám dané místnosti. Výhody této instalace se projeví i v případě, kdy je v objektu kromě radonu z podloží lokálně ještě další zdroj – radon z použitých stavebních materiálů a/nebo z dodávané vody (viz. následující odstavce). Většímu rozšíření zatím brání hlučnost, která je zvláště v ložnicích nepřijatelná.

2b) Radon z použitých stavebních materiálů

Radon ze stavebního materiálu může být ve starší zástavbě významným zdrojem radonu. Povinnost výrobců splňovat limity a směrné hodnoty ve vyráběných stavebních materiálech začala platit se zavedením Radonového programu, předtím tato povinnost nebyla. Proto některé starší stavební materiály, zejména vyrobené z rizikových surovin (některé typy škváry, popílky, apod.), mohou k celkové koncentraci radonu v ovzduší stavby nějakým dílem přispívat.

Nejúčinnější způsob je přímo odstranění materiálů o vysoké rychlosti plošné exhalace radonu. Zároveň je však tento způsob velmi nákladný a ne vždy použitelný. Odstraňovat lze totiž zpravidla jen nenosné konstrukce (omítky, příčky, násypy podlah ze škváry a popílků, apod.). I když je teoreticky možné vyměňovat i nosné konstrukce, není tento způsob finančně efektivní, neboť náklady jsou již srovnatelné s výstavbou nového objektu.

Velmi levný způsob je snížení exhalace radonu použitím elastických nátěrů nebo tapet z PVC. Nevýhodou této sanace je nízká účinnost a malá životnost způsobená velkou náchylností takové povrchové úpravy proti mechanickému opotření (praskliny, trhliny, protržení).

Velmi účinná a efektivní metoda ochrany proti radonu ze stavebního materiálu je aktivní odvětrání interiéru stavby. Zároveň může sloužit i jako opatření proti radonu z podloží. Pokud jsou v budově oba tyto zdroje radonu, je toto opatření preferováno.

2c) Radon z užitkové vody

Je-li zdrojem radonu v domě podzemní voda, připadají v úvahu následující opatření: odstranění radonu z vody pomocí speciálního zařízení (což je velmi nákladné opatření) nebo zajistit dostatečné odvětrání místností s velkou spotřebou vody (koupelna, kuchyně, prádelna, apod.), aby se odtud radon nešířil do budovy. Protože však i starší zástavba je většinou napojena na veřejný vodovod, problém radonu z užitkové vody odpadá díky povinnosti dodavatelů splňovat limity a směrné hodnoty v dodávané vodě.

3. DŮLEŽITÉ ZDROJE INFORMACÍ

Český normalizační institut
- ČSN 73 0601: Ochrana staveb proti radonu z podloží.
- ČSN 73 0600: Hydroizolace staveb. Základní ustanovení.
- ČSN 73 0602: Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebního materiálu. Státní úřad pro radiační ochranu sekce Radon a přírodní ozáření (stránky státní organizace, která má v kompetenci obdornou stránku RP ČR) http://www.izolace.cz sekce ČlánkyRadon (portál, zabývající se obecně izolacemi staveb, tedy i protiradovými izolacemi)
- článek „Izolace proti radonu – díl 1.“; autor Martin Jiránek; 24.6.2005
(přílohou článku je příručka Izolace proti radonu)
- článek „Izolace proti radonu – díl 2.“; autor Martin Jiránek; 30.6.2005
(přílohou článku je příručka Opatření proti radonu ve stávajících budovách)
- článek „Ochrana staveb proti radonu z podloží“; autor Martin Jiránek; 27.4.2006